EchinopsisEchinopsis je nejrozšířenějším kaktusem u nás. Má tvar koule, později se vytahuje do cylindrických stonků.
BOTANICKÝ NÁZEV: 
Echinopsis oxigona, Echinopsis eyresii, Echinopsis tubiflora, Echinopsis ancistrophora. 
POPIS: 
Echinopsis je nejrozšířenějším kaktusem u nás. Tato skupina kaktusů má přibližně 50 druhů, ale také mnoho dalších hybridních forem. Mladý Echinopsis má tvar koule, později se vytahuje do cylindrických stonků. Květy jsou veliké a trubkovité. Mají bílou barvu a vydávají pěknou vůni. Obyčejně mívají hodně odmladků. 
Rodina Echinopsisů je velká, zde popisujeme jen pár druhů z mnoha.   
Echinopsis oxigona:  
Má zelený kulovitý stonek a bělavé ostny, dlouhé 1,5 cm. Květy jsou růžové nebo  růžovo červené. 
Echinopsis eyresii: 
Má tmavě zelený stonek který má 11 až 18 žeber. Na hraně žeber jsou malé kuličky, ze kterých rostou ostny. Květy má o délce do 25 cm na stonečku, zbarvené bíle. 
Echinopsis tubiflora:  
Má zelený stonek, zpočátku okrouhlého, později cylindrického tvaru, se žlutavými či červenými bodlinkami. Květy jsou velké a bílé.  
Echinopsis ancistrophora:  
Je malinký kaktus se zeleným stonkem ve tvaru maličké kuličky. Na žebrech jsou poupata, zahnuté bodlinky. Květy má velké a bílé.  
ČELEĎ: 
Cactaceae, kaktusovité. 
PŮVOD: 
Mexiko. 
TEPLOTA:  
Echinopsis má rád teplotu přiměřenou. V zimním období, v období klidu, asi 5 až 10°C. 
OSVĚTLENÍ:  
Echinopsis potřebuje stanoviště s dostatkem světla. Sluneční záření snáší velice dobře, mírné přistínění však je nutné.   
ZALÉVÁNÍ:  
Echinopsis má rád zálivku přiměřenou. Od jara do podzimu ho však zaléváme bohatěji, stejně jako jiné kaktusy. V zimě zálivku omezíme. Hnojivové zálivky provádíme na jaře a v létě. 
VLHKOST VZDUCHU:  
Echinopsis je vůči suchému vzduchu velmi odolný. Ale pravidelné rosení teplou vodou z velmi malého rozprašovače mu rozhodně neuškodí.  
PŘESAZOVÁNÍ:  
Echinopsis jako mladou rostlinku přesazujeme každoročně, jako starší rostlina se již přesazuje zhruba každé 2 roky.   
Doporučené složení zeminy: 2 díly drnovky, 1 díl listovky, 1 díl rašeliny s prohnojenou zeminou, 1 díl písku a cihlové drtě. Kořeny jsou dobře vyvinuté. Vybíráme správnou velikost nádoby.  
ROZMNOŽOVÁNÍ:  
Echinopsis se rozmnožuje lehce, a to odmladky a semeny. Kvetou asi za 4 až 5 let. 
ŠKŮDCI, CHOROBY: 
Vrchol stonku sesychá, níže měkká hniloba: 
Příčinou bývá nadbytek vody, a to obzvláště v zimě. Postačí, když rostlinu budete méně často zalévat.  
Žádné přírůstky: 
Příčinou je zcela jistě buď nedostatek vody v létě, nebo nadbytek vody v zimě. 
Bronzovité zabarvení povrchu: 
Příčinou je jednoznačně sviluška. 
Korkovitost povrchu: 
Příčinou může být lokální poškození hmyzem, také však náhlé ochlazení nebo mechanické poškození. Příčinou však může být také nedostatek vody v létě.  
Měkké hnědé skvrny: 
Příčinou je vždy hniloba stonku, která však dobře pěstované rostliny zpravidla nepostihuje. Místo, které je takto napadené, vyřízněte, substrát pak zalijte systémovým fungicidním přípravkem a rostlině zlepšete všeobecné podmínky k růstu.  
Vytáhlý stonek a deformace: 
Příčina je závislá na ročním období. V zimním období je důvodem příliš teplé prostředí. V letním období je důvodem nedostatek světla. Pokud chcete zachovat estetický tvar rostliny tak, aby rostlina rostla stejnoměrně, květináč občas otočte. 
Bílé chumáčky na povrchu: 
Příčinou bývají vlnatí červci. 
Tvrdé hnědé štítky na povrchu: 
Příčinou jsou puklice. 
Hniloba základu stonku a úhyn stonku: 
Příčinou je zcela jistě hniloba báze, která byla vyvolaná nadměrnou vlhkostí během zimního období. Vrchol stonku použijte jako řízek. Neudržujte slabou vrstvu kamenné drtě.  |